Toulky s kytarou – epizoda zelený čtvrtek, hudba a smutek

14.4 2022 po zkoušce jsem vyrazil s kytarou do lůna Brna na zelené pivo. Ani jsem netušil, že na Svobodáku jsou stánky s vínem a hafo lidí, tak jsem se tam stavil. Všude fronty a spousta podnapilých zombie

Přišel ke mně mladý kluk z vinařského stánku, jestli budu hrát, ale byl jsem unavený a naproti ve stánku pouštěli nahlas hudbu. Pak došel další člověk, že prý mě zná a pamatuje si mě, jak jsem vloni hrál na náměstí s partou do pozdních ranních hodin…..a posléze nějaký starší podivná člověk, který mluvil řečí neznámého kmene, se spoustou podivných otázek… prý mě obdivuje jaká slova volím a kde prý se ta slova ze mě berou.. že ho fascinuji apod.. nevěděl jsem co na to odpovídat, tak jsem se jen trochu tupě usmíval, přikyvoval a stručně odpovídal že je pěkně.. taktně jsem mu naznačil, že nesnáším globální oteplování, aby mě snad nebalil :-)))) a že je krásné jak se zrovna dnes ženy ukázali v krátkých sukních :-))) Pán mi připadal jako Marťan alias – Dobrý den, přicházíme v míru, co máte v lednici a ve špajzu -) )) Nevím zda to byl nějaký pacient, nebo dokonce tajnej chlupatej .-)))) ale… radši jsem  taktně přikyvoval.-))) Zelené pivo samozřejmě na stáncích neměli a sehnal jsem ho opodál.. a s marťanem jsem se radši rozloučil a zabrousil k jinému stánku. Tam jsem narazil na starého pána Ženíška co má knihkupectví a chvíli jsme povídali o umění a jak ty moderní trendy spějí do řítní černé díry :-))) Pak jsme se rozloučili a já zabrousil k Bolkovi

Tam před barem jsem s málem srazil s Nohavicou :-))) a to bylo deja vue , přesně toto se mi stalo před desítkami let na Vodové, kde měl koncert a o kterém jsem ani nevěděl a zastavili jsme se, koukali jeden na druhého, jako že už se známe, ale ani jeden neví odkud :-)stejné to bylo i ten den u Bolka:-)))) Jarek ale vypadal divně, měl nějaký mundúr a já se ptal sám sebe, jestli snad Jarek nedělá melouch jako osvětlovač.. no nebyl to Jarek ale nějaké jeho dvojče :-))))) tak jsem se s ním vyfotil aby se mezi marťany mohl chlubit, že jsem mimozemšťané naklonovali už i Nohavicu .-))

U Bolka je klidné místo, kde si dám v klidu pivo, kochám se pohledem na kostel svatého Jakuba a na zombíky vracející se z flámu na šalinu na rozjezd a vždy tam potkám nějaké známe herce, muzikanty apod. V jednu chvíli vjel mezi dav popelář, asi taky z jiné galaxie a s popelnicí se chtěl prodrat davem, podnapilé lidé se nechtěli hnout a tak popelář začal houkat a předvádět s popelnici a koštětem robotické pohyby. Lidé se začali smát a  já k němu přistoupil a a nahlas jsem se ptal zda tam zbyl nějaký gulášek od oběda v jeho pojízdném bufetu a lidé opět propukli v smích .-))). Popelář vytáhl s popelnice koště a začal na ně hrát jako na kytaru a máchal koštětem kolem sebe. To je Metalica – vykřikl jsem na něj a že tenhle song znám. Smáli jsme se a popelář tam předvedl úžasnou show. Ale kytaru jsem ještě nevytáhl a bezpečně smutnila v pouzdře  :-))))

Pak došla skupina mladých lidí, uvnitř baru bylo plno a tak si dali pivo venku, kde jsme postávali my. A pár těch mladých lidí ke mně přišlo, aby mě pozdravili a že si mě pamatují, že jsem jim hrál tady u Bolka. Ptal jsem se odkud jdou a co slaví a oni že dělají okružní jízdu ,ale smuteční, že jejich kamarádka si vzala život a že její přání bylo, aby obešli známé hospůdky, kde ta mladá dáma s nimi chodila.  Pak ke mně přišla další mladá kočka od nich a že ta jejich kamarádka mě mela moc ráda, že o mě říkala, že jsem král Leče a že to je ona, co si vzala život a že mě měla moc ráda, protože jsem jim tam hrával a že mě všichni prosí abych jim tam zahrál tak jako když žila a byla s nimi. To mě opravdu dostalo a padl na mě smutek. Znal jsem jí, ona vždy ke mně přišla a zdravila mě jako první, byla to moc šikovná mladá holka co studovala herectví a a už pracovala na nějakých projektech s režiséry apod. a vždy jsem s ní prohodil pár vět. Pak mi její kamarádky říkali, že toho na ní bylo moc a že už psala na facebooku myšlenky o odchodu apod. Mě jen napadlo že je obrovská škoda že jí neposlali za mnou, určitě bych si s ní promluvil, protože ráda poslouchala moje zážitky a zkušenosti. Ty její kamarádky mi říkali, že na mladé je to v dnešní době moc, všechny ty tlaky a já se jim snažil vysvětlit, že my starší jsme si prožili mnohem více. Vytáhl jsem kytaru.

Vytáhl jsem kytaru a hrál pro ně a hlavně pro tu mladou duši, co dobrovolně opustila tenhle svět. Bylo mi tak nějak dost podivně a ten smutek uvnitř, co jsem co jsem cítil ze zbytečné ztráty života mladé osoby jsem dal do hudby. Srotila se tam spousta lidí kolem mě a hráli jsme a zpívali. V jednu chvíli mi bylo dost do breku, sice jsem jí neznal, ale znal jsem její veliké srdíčko a jak měla ráda lidi, ale ona by určitě chtěla aby se lidé bavili a zpívali a tak  jsem hrál na její počest a památku. Snad to tam někde nahoře viděla a slyšela a byla ráda. Zpívali jsme dlouho a přišli za mnou další lidé co mě odněkud znali, kterým jsem někde hrál, ale bohužel si na ně nepamatuji, potkal jsem hodně lidí, abych si všechny pamatoval.

Hudba lidi spojuje a když mě někdo slušně požádá a mám čas a náladu, tak jim rád zahraji, protože mám rád tu atmosféru jak lidé zpívají a jak se baví. V tu chvíli se osamělé hloučky lidé nějak sjednotí a vytvoří nádherný zpívající dav. Potkal jsem během svých toulek s kytarou neskutečné množství zajímavých lidí a skvělých a humorných zážitků, ale tentokrát to bylo se smutkem, ale i jakousi radostí nad uměním a hudbou, co mají lidi rádi a to i ve chvílích smutku. Složím pro tu mladou dámu, co už není mezi námi nějaký song a jsem si jistý, že tam v tom jiném světě jí to potěší.

Nakonec jsme v Leči byli až do 6 do rána a s dvouma kočkama jsem šel ještě do jiného baru a domů jsem se dostal až kolem 8 ráno. A v hlavě mám ten smutný odchod mladé dámy, která asi neměla nikoho tak blízkého aby mu svěřila, co jí trápí a kdo by jí rozmluvil její rozhodnutí. Bohužel takových mladých lidí je hodně, co jsou pod velkým tlakem. Ano můžeme říci třeba to, že jsou mladí a blbí a že my starší jsme překonali věci a zážitky, co mladí vůbec neprožili a neprožijí. Ale právě my starší by jsme měli s nimi mluvit a oni by nám měli naslouchat. Tak to alespoň dělám já hudbou a nebo když se ptají, tak jim vyprávím zážitky, co jsem kde prožil apod. A hudba a kytara je oním prvním pojítkem, kdy se mladí zapojí a kdy se pak může i povídat. Kdyby za nimi přišel někdo jen tak, tak se mladí budou tvářit, že o nestojí o diskuzi se staršími a že mladí to vidí jinak.