Můj facebook deníček

Milý facebook deníčku – týden jsem tu nebyl – nebo neblil? ????)))a vím že sleduješ každý můj krok a každý můj prd a přes google mého chytrého telefonu pro debily sleduješ každou trasu kudy chodím, kde se vyčůrám a kde ne. A posloucháš všechno s kým si volám a o čem si píšu a volám.

Toulky s kytarou 17.11 2023 verze duchovní

Lidé, co čtou mé Toulky s kytarou už vědí, že se snažím brát spoustu věcí s nadsázkou a humorem, protože humor je jedna z cest, co lidi spojuje a je fakt, že zažívám spoustu komediálních, veselých a humorných příběhů přímo ze života.

Ale jsou věci, které s nadsázkou brát moc nelze a to je zrovna tento případ, kdy odešla mladá holka dobrovolně ze života a příčiny rozeberu na konci. V mé první verzi těchto toulek jsem psal humorně jak jsem byl pozván na premiéru představení věnované právě této dívce. První humorná verze je odrazem těch skutečností, které jsou tak absurdní, až se zdají humorné a to se týká podstaty umění a alternativní divadel, kde už nejde o umění, ale o absurditu jako podstatu, kdy se snaží šokovat diváka zvráceností dějů, myšlení a doslova psychopatickými výlevy, kdy divák sleduje s otevřenou pusou co to je za magořinu a nechápe. Netvrdím, že jsou všechna alternativní divadla taková a určitě jsou i některá kvalitní, ale už to postrádá hloubku, smysl a vkus pro umění a estetiku. A právě estetika a hloubka umění už chybí a vytrácí se, ale o tom píšu jinde.

Ta estetika, hloubka umění a hloubka života spočívá i v tom umět si vážit lidí a jejich hodnot a talentu a když pak jeden takový nadějný člověk odejde dobrovolně ze života a spáchá sebevraždu, tak je potřeba zachovat i nějakou pietu a projevit smutek a zamyšlení. A to byl důvod, proč jsem svolil a přijal pozvání na premiéru kamaráda, co to napsal a režíroval, bral jsem to jako část uctění památky té dívky.

V první humorné verzi jsem bral humorně události a děje a nechal průchod své komediantské povaze, ale věděl jsem, že musím napsat i vážnou verzi a duchovně zaměřenou, která trochu osloví tu duši ta na onom světě a dá ji trochu pocit, že na ní lidé nezapomněli, že se z toho trochu poučili a přemýšlejí co dělat lépe.

Přežili jsme navzdory

Spousta lidí nadává na doby minulé. Ono to ale vyžaduje nějaký nadhled a moudrost hodnotit. Žil jsem v době, kdy byla černobílá TV, jako děti jsme sledovali čertíka Bertíka se Štěpánkou Haničincovou, sledovali jsme seriál Kamarádi s Válečkem ..hehehe a seriál 4 z tanku a pes. Poslouchali jsme Svobodnou Evropu a kovbojky a scifi a kung fu filmy  jsme ladili na německé TV ARD a ZDF. Když se objevila první brevná TV Rubín, byli jsme jak u vytržení. Používali jsme šnůrový telefon a venku jsme byli volní a naše sociální síť byla o táboráku, kde se zpívalo a povídalo, nikdo nečuměl stále do mobilu. A když jsme měli sraz, tak tam byl včas. Scházeli jsme se v hospodě na srazech, kde jsme spolu mluvili a debatovali a nepotřebovali jsme nahánět milion lajků na soc sítích.

Stale stejna otazka - jak se posunout dale ...

Komunikujte a stykejte se s vyjimecnymi lidmi a to vas posune o nekolik urovni dale. Platit totiz stare pravdive rceni - s kym se stykas, tim se stavas.

Jediná oficiálně zaznamenaná osoba, která byla zraněná meteoritem

Meteority fascinovaly lidstvo celou historii, dělali se z nich vzácné předměty, jako dýky, talismany apod a naši předkové přesně věděli, že spadly z nebe, proto jim přikládaly takovou váhu

Staroveka mumie Aymara z Bolívie

18 000 let staré štěně „dogora“